logo

StuNoMe #3: Failure is NOT an option

Formát geekovin z Jinonic se (už se svým třetím vydáním) mění! Nemáme čas ztrácet čas, můj time management stále stojí za starou belu a mozek sotva udrží myšlenku, natož aby si něco pamatoval delší dobu… Vyzobávám pro tentokrát jen top příhodu, myšlenky a poznámky se k ní pojící z dalšího, už třetího týdne na StuNoMe. Ke správnosti údajů dopomáhej mi Twitter!

Na počáteční výkop si nemůžu odpustit historku z “natáčení”, protože mi ty životní křižovatky přijdou už jako poměrně hodně úsměvná záležitost. A lidi, kteří se chtějí potenciálně hlásit na #StuNoMe, si musí zkraje mého povídání uvědomit, že stunomákem se jen tak nestaneš! Pokud ti do toho tedy příznivě nezasáhne John Searle, pár vodáků a strašně málo času před přijímačkama…

Čas od času, a určitě to znáte sami, si při velice pečlivé přípravě, kterou zahájíte zhruba týden až dva před TÍM zásadním okamžikem, uvědomíte, že “doprdele práce, proč jsem sakra nezač’la dřív, vždyť já vůbec nic neumím a hlavně se už vůbec nic nenaučím!” Pokud jste navíc chtěli pochopit princip fungování Turingova stroje a v lepším případě si to zaráz střihnout i argumentem čínského pokoje, jste…no…jak to jen slušně…

Jenže pak se na vás nebesa zasmějí a v Hyde Parku Civilizace není nikdo jiný než John Searle (a taky takovej ten vyčáhlej, ukecanej týpek, kterýho druhým rokem potkáváte na každým slalomářským závodu doma v Troji a pravidelně se divíte, že si při jejich moderování nezamotá jazyk). A tahle dvojka vám skrz obrazovku vysvětlí všechny ty legrace, který nutně potřebujete pochopit na přijímačky, který (pokud stoupající voda dovolí…) máte cca za týden. Je proto asi vcelku pochopitelný, že mám k HPC vřelejší vztah, než by asi bylo pro normálního smrtelníka vhodný.
Proto si asi dokážete představit moji téměř dětskou radost, když nám Pavlína na TV&Nová média řekla, že právě ten vyčáhlej týp.. Daniel Stach s dramaturgyní Gábinou Cihlářovou přijdou povyprávět o dobrodružství, která zažívají při přípravě a natáčení Hyde Parku a Hyde Parku Civilizace. Ve zkratce bych tu celou přednášku, ze které se nám nikomu moc nechtělo domů, nazvala jako “Kapitoly z televizních dobrodružství univerzálních geeků”. Dostalo se na všechno. Od shánění hostů na poslední chvíli pomocí telefonátů na recepci hotelů přes řešení výpadku plazmy přímo během přímého přenosu a vybírání otázek ad hoc až po vypočítávání stovek stránek, kterými se musí Dan s Gábinou během pár dní prokousat. Vše tak trochu přikryté jasným heslem failure is not an option a hlavně v ten moment mým osobním prozřením (a potvrzením), že když se chce, tak to jde.

Pohledy do zákulisí jsou obecně zajímavá zkušenost, pokud k tomu navíc máte skvělé průvodce, je to paráda o to větší. Když se proto do pléna hodilo, že bychom se mohli přijít podívat, jak to vypadá ve studiu zpravodajství ČT přímo na Kavčích horách během “procesu”, byli jsme pro.

Na starost nás dostal Oscar, který se ale vlastně vůbec nejmenuje Oscar. 🙂 Provedl nás po všech (slovy třech) studiích ČT24 (včetně zelenýho “Moravcova” virtuálu), díky čemuž jsme zjistili, že televize přidává nejen pověstných 5 kilo navíc, ale opticky i pět metrů do šířky (místnostem, ne lidem). Dost mě překvapilo, že velká většina televizních výstupů se ještě pořád řeší ručně (titulky, pouštění medailonků, zobrazení otázek apod.). Za vším (aspoň v režii) sedí lidi, automatika je kupodivu dost minimální. A přitom by to ušetřilo takový práce… Ve velíně mi z Oscarova vyprávění došlo, že pracovat v ČT a ve zpravodajství obzvlášť musí být totiž poměrně solidní hukot. Přijdeš, sedneš, poradíš se, čteš, čteš, čteš, procházíš kupu materiálů, absorbuješ informace, sem tam někam (nebo na někoho) vyjedeš, uděláš rozhovor, hurá zpět, s trochou štěstí, když je opravdu hotovo, jdeš (domů) spát, a druhý den znova.

V podstatě bezprostředně po skončení přímýho přenosu se nás ujali opět Dan s Gábinou a my je hezky za odměnu za zprostředkovanou exkurzi zdrželi až do půlnoci. Tohle povídání bylo o hodně osobnější, z historek z natáčení HPC jsme se kolikrát dostali do úplně “obyčejný” lidský roviny a povídalo se třeba o nadšení, svědomitosti a objektivitě, ale i o spolupráci a důvěře v tým a lidi kolem sebe. Došlo i na geekovská přiznání a doznání a hlášky ze Star Wars se poměrně rychle staly běžnou součástí tohohle povídání. A zatímco v nás všech rostlo nadšení (a celkem pochopitelný obdiv), úměrně k tomu jsem začala trochu zapadat do mělkých vod frustrace, že podobný dream job s takovým týmem nadšených geeků v zádech by vážně stálo za to někdy vyzkoušet. Jako do rány mi v poslední době přišel tenhle inzerát (vůbec by mi nevadilo se rok ochomýtat třeba v divizi nových médií ČT) a víte, jak se to říká? Failure is not an option a…když se chce, tak to jde. 🙂 To jsme si ostatně pamatovali i v momentě, kdy jsme z Kavek pelášili na poslední metro domů a zpět do světa “před” televizí…

Jiné geekoviny z tohohle StuNoMe týdne mi (vcelku pochopitelně) totálně zazdil Hyde Park Civilizace a dojmy z něj a týmu, který ho tvoří. A to i přesto, že celý víkend probíhal festival Signal, ze kterého jsem museli v rámci Úvodu do současné filozofie povinně tweetovat.

Published by

Leni

Data-driven & social media researcher girl going places🚀 🤓 Geek, nerdy & tech news about social media, digital marketing, books & movies, and R programming. 💻 📚 Czech globe-trotter in love with Sweden. 🌍

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.