logo

StuNoMe #4: Z nedostatku lepšího jména tomu můžeme říkat kultura

Inspirována předchozím setkáním s univerzálními geeky z ČT, se s prvními údery pondělního rána konečně vrhám do nové knížky o Stephenu Hawkingovi. Zas o něco víc rozumím vesmíru, ale o hodně míň rozumím tomu, jak za týden přečíst 300 a víc stránek a pamatovat si z nich cokoliv, jako by se nechumelilo.

Prahou ještě prochází dozvuky Signal festivalu, ze zvědavosti začínám bojovat s Ghostem. Přece mě příkazová řádka nezastaví! Nezastaví, to je sice fakt, ale DNS záznamům se to (zase) úspěšně daří! Dammit. S tímhle už budu muset začít už vážně něco dělat. Všeobecné nadšení mých blogujících a programátorských přátel zastiňuje moje frustrace, tak radši poctivě sleduju předvolební zprávy a statistiky.

Těm se ostatně není možné vyhnout ani ve škole. Předvolební týden geekovin z Jinonic začíná a politicko-mediální bias (to jsem se taky naučila ve škole) spěje ke svému vrcholu

JAK STUDENTI (MEDIÁLEK) PŘICHÁZEJÍ O ILUZE

Pondělí, Digital Humanities a první seznámení s Rkem. Hrajeme si s čísly, tvoříme číselné řady, zadáváme proměnné, generujeme mediány a průměry random zvolených platů. Je to ohromná sranda, protože mi všechno funguje tak, jak má. Prostě paráda! Dostáváme první úkol, který má být brnkačka – natáhnout do programu tabulku s daty o velikosti obcí v našem kraji a spočítat medián, max a min. Brnkačka! I když… Ani ve snu mě nenapadne, že by se mě mohlo při hodině držet jen začátečnické štěstí latentního programátora, které o víkendu vystřídá smůla natvrdlého břídila…

Informační embargo na Srovnávací mediální studia nám úderem středy konečně končí, takže ještě sondujeme posledních pár informací o tom, jak je to s těmi českými médii a kdo opisuje v jaké míře a od koho, a jak a jak moc prezentují politiky čtenářůmVýsledky našeho kolektivního bádání předneseny @josefslerka na #CIF2013, prý bez ztráty květinky a zdraví. Jenže postupná ztráta iluzí o českém mediálním světě je neodvratitelně odstartována…

Na odlehčení v rámci Grafických systémů předefinováváme barvy a narážíme na rozdíly ve vnímání barevné škály naskrz naším ročníkem. Holky vs kluci. Azurová vs divně modrá. Sépiovou zná málokdo, řekne-li se ale barva instagramová, všichni okamžitě ví, která to je. Pokrok nezastavíš.

POKUD LIDI ZAPOJÍME, BUDOU SI MÉDIA BRÁNIT (?)

O tom nás následně utvrdí i @PavlinaAmalie na další hodině TV & Nová média. Řešíme open journalism v podání Guardianu a jak se s novými médii musí současná žurnalistika vypořádat. Byť provázanost světa a informační přebytek člověk vnímá už jako jasnou součást svého života, náhled optikou žurnalistiky tomu dává o něco větší rozměr. Novinařina byla svým způsobem před příchodem internetu jednodušší. Lidé jsou otupělí, média se snaží právě skrz tuhle bránu netečnosti dostat a volí prostředky, které neprobuzí, ale vymykají se z kloubů normálnosti. HLP [hluboký lidský příběh] jako důležitá součást každodenního vysílání, manipulace, hoaxy, uměle vyhrocené kauzy – zajetá mediální logika, která se jen tak neodbourá a nevymýtí. A možností a prostředků (a ochotných lidí), zdá se, moc není. Proč?

Další proč mě provází, když se prokousávám texty na Úvod do současné filozofieskrz teritorializaci a deteritorializaci podle G. Deleuze. Po sto letech si dělám výpisky z filozofického textu a jde mi z toho hlava kolem. Nebeský Cizinec, aproxima myšlení, “deteritorializace má povahu imanence”, zpřítomnění nekonečna, geofilosofie… Tohle nezachrání ani Kačeři z Kačerova.

A přednáška prof. Petříčka v rámi Virtuálních světů tomu všemu ke konci týdne taky moc nepřidává.

Točíme se v tak obrovským kruhu, že máme pocit, že jdeme po přímce.
– prof. Miroslav Petříček

Snaží se a my taky. Většinu přednášky na nás mluví “naším” jazykem a zmíní se třeba o nutnosti být s něčím kompatibilní.V hojném počtu vyhodnocujeme, že v tomhle stavu jsme všichni kompatibilní už jen s půllitrem piva v ruce. Vyústí to v malé prvácké #SNMbeer a končí to někde zdánlivě neškodným povídáním o bludišťácích. Těžkej týden? I guess so.

ČESKÝ HOSPODSKÝ ONLINE KVERULANT

Jenže ještě zdaleka nekončíme. V pátek/sobotu se totiž koná další kolo oblíbeného národního sportu jménem volby. Volební studio ČT vysílá kontinuálně od 13:30 až do hluboké noci. Ve třech zakládáme volební (nepublikovatelný) Facebook geek talk a čekáme na Oscara, až se objeví na obrazovce s podněty z oblasti nových médií. Proč se tahat do hospody, když můžeme politiku rozebírat přímo online, že? Oscar nakonec přichází pouze jednou, s rychlým reportem o tom, co se děje nebo spíš neděje. Trochu zklamání, ale jedeme dál. Chuť nám všem spravuje výstup @josefslerka (nejen) o afinitě facebookových fanoušků ke “svým” politickým stranám. Václav Moravec se grafů, kterým patrně ne tak úplně rozumí, leká, odskakuje poděšen od obrazovky a povídá něco o studiu Studia nových médií. 🙂 Na FB se mezitím řeší, zda-li je Šlerkova kravata lososová či pouze růžová, a moji rodiče KONEČNĚ chápou, co to studuju, kdo to vede a k čemu to je vlastně vůbec dobrý. #gratulki

Published by

Leni

Data-driven & social media researcher girl going places🚀 🤓 Geek, nerdy & tech news about social media, digital marketing, books & movies, and R programming. 💻 📚 Czech globe-trotter in love with Sweden. 🌍

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.