logo

A co se přihodilo vám? Taky jste idiot?

Nerada chodím k doktorům. A to hned ze dvou důvodů.

V tom prvním je na vině výchova. Jakožto dítko v rodině doktora narozené, jsem si velice rychle vštípila model chování zatloukat, zatloukat, zatloukat!. Většina doktorů (a jejich dětí) prostě k bílým plášťům nechodí ráda. Pokud jim ovšem znenadání prapodivně nefialoví noha nebo nejsou na ARO odvezeni (nedobrovolně) rovnou na nosítkách.

Můj další důvod, proč se nemocnicím vyhýbám, je pak už zcela osobní: připadám si tam jako velkoformátový idiot. Jako by mi v momentě, kdy překročím práh ordinace nad hlavou zablikal červený neon POZOR, DEBIL!, a přes to vlak nejede. Kartotékou počínaje přes sestřičky až po pány doktory si toho každý neomylně všimne a uzpůsobí tomu i své chování.

Jen namátkově jsem si v pátek při pohledu na přistávající vrtulník na fakultní heliport vzpomněla na pár situací, kdy mě pocit vlastní idiocie v přítomnosti bílého pláště prostupoval skrz naskrz. A nejen idiocie. Pachuť nadřazenosti, nezájmu a atmosféra zdviženého obočí to nevyřčené nepříjemno jen zahušťovaly.

Poprvé se mi to stalo, když jsem byla v nemocnici po jedné noční “nehodě”. Dvacetiletá žába na Vinohradech. Seděla jsem, trapně koukala na špičky bot a ani jsem nedutala. V sobotu v šest ráno s lehce rozmazanou řasenkou pod očima a planoucíma tvářema studem nemusel nikdo pracně pátrat, co mám za problém. Hanba mě fackovala a v mých vlastních představách se k tomu přidávala i moje matka! A snad jen proto, že všichni tušili, o co jde, a čekárna byla úplně prázdná, stala jsem se terčem posměchu pro místní sestřičky. “To mojí dceři by se to nestalo!,” bylo jen špičkou ledovce uštěpačných keců a pohoršených pohledů. Tehdy jsem se poprvé ptala, kde že je to lidské pochopení a vlídná zdravotní péče…?

Druhá historka je podstatně prozaičtější. Spočívá v tom, že jsem se v době, kdy se mi začalo lehce zhoršovat vidění, uchýlila k očařce. Hodinu jsme se spolu u ní v ordinaci hádaly. Já si stála za tím, že špatně vidím. Ona se mi do obličeje smála, že mám oči úplně v pořádku a ať přijdu, až mi něco vážně bude. Doteď přemýšlím, jestli jí tu účtenku za brýle rozkouskovat na různě velká písmenka, zarámovat a poslat, nebo radši neprudit…

Třetí příklad se mi přihodil po náročné oslavě Silvestru. Zima, alkohol a brutální únava daly vzniknout mé první životní angíně. Měla jsem obří čepy na mandlích, že i Mach se Šebestovou skučely závistí, a po cestě Praha – HK za podpory dvojité dávky paralenu jsem s nadšením dojela na hradeckou pohotovost. Když na mě sestřička štěkla, co jí teda jako neděli v osm večer chci, notnou chvilku jsem váhala, jestli jí pozvracet hned na místě, nebo si udržet i poslední zbytky důstojnosti. Tak jsem jen špitla: “Já mám asi angínu.” Dostala jsem přednášku o “těch lidech, co by neměli číst domácího lékaře a zkoušet sami sebe diagnostikovat”, načež jsem byla vyprovozena za panem doktorem. A ten byl ze mě asi tak stejně nadšený jako já ze své první angíny…

Takže asi tak.

Vyrůstat v rodině s doktorem má kromě nesporných výhod i spoustu zábavných “nevýhod”. Odmalička jsem pobíhala po pitevnách jako po dětském hřišti, místo imaginárních kamarádů jsem měla za kámoše lidská embrya naložená ve formaldehydu. Což o mně v důsledku vypovídá asi mnohem víc, než bych si byla ochotná přiznat. Taky jsem ale díky rodičovskému dohledu dokázala s postupem času s témeř 80% přesností identifikovat a mnohdy i docela přesně diagnostikovat v populaci se běžně vyskytující nemoci. Stal se díky tomu ze mě takový diagnostik-amatér. Naučila jsem se nepanikařit, když mám rýmu. A nikdy by mě nenapadlo za doktorem jít, pokud mi něco není. Navíc, díky fér přístupu mého táty a jeho kamarádů-lékařů, od sester a doktorů očekávám, že se mnou budou jednat jako rovný s rovným. Jenže to ale zpravidla nebere v potaz ten doktor, ke kterému jdu…

P.S.: Pokud jste/nebo budete doktorem a cítíte se tímhle článkem popuzeni, nebuďte. Stačí, když se na svého dalšího/prvního pacienta usmějete a upřímně se zeptáte: “Tak s čím vám můžu dnes pomoct, marode?”

Published by

Leni

Data-driven & social media researcher girl going places🚀 🤓 Geek, nerdy & tech news about social media, digital marketing, books & movies, and R programming. 💻 📚 Czech globe-trotter in love with Sweden. 🌍

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.