logo

Alkohol? Nie, radšej knihu. A fofrem!

Pročítám si posledních pár statusů mé online prezence ať už na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu. Není totiž vhodnější příležitost rekapitulovat svoje alko-eskapády, než druhý den v roce 2017, kdy mi po vánočně-novoroční smršti v krvi stále koluje víc lihu než krve. Pardon za upřímnost, ale slova připomínající novoroční předsevzetí, se mají napsat někam viditelně, aby vám je při prvním záchvěvu neplnění mohl někdo cizí omlátit o hlavu. Takže si tu s lehkým třasem v ruce dělám čárky, u kterých z těch mých online výkřiků mi v krvi kolovalo větší či menší množství alkoholu a které tudíž neměly v mnoha ohledech radši vůbec spatřit světlo (online) světa.

Poznám je už docela jednoduše. Ty pod vlivem jsou upřímnější, sentimentálnější a většinou to jsou strašný hovadiny, za který se druhej den ráno podvědomě fackuju a strkám si za ně hlavu do písku z rodrobenýho brufenu. A některý si ani nepamatuju, že jsem psala. Mno. Nejsem alkoholik, ale…

Když mě morální kocovina shodí na lopatky a dostatečně vytrestá, přichází většinou finální krok trapnosti: V domnění, že si moje alkoholický kecy ani po osmi hodinách v online prostředí nikdo nestihl přečíst (je přece noc a všichni spí, že jo!), je nenápadně mažu. Případně přepisuju. Nenápadně! Samozřejmě. Ha ha ha. Lol.

Podobnou frajeřinu zvládám pak i v oddělení zpráv. Na jednu stranu si říkám, zlatej alkohol, jak jinak by moji kámoši ve 2 ráno věděli, že je strašně miluju a nemůžu bez nich žít… Ale jak k tomu přijde třeba ten týpek, co jsem s ním byla minulej měsíc párkrát na víně, pak z něj vylezlo, že má holku, a já si ho zcela dospělácky a na truc vymazala ze všech sítí a řekla, že kámoši teda fakt nebudem‘? Nebo ten, kterýho ignoruju vždycky přesně 6 měsíců (vzpomenu si vždycky na Vánoce a v létě, aspoň v tom držím slovo) a pak mu zčistajasna uprostřed noci (a mimo stanovený půlroční harmonogram) přijde smska „Spíš? Já ne!“. O zprávách bejvalým chlapcům a jiným historicky emocionálně exponovaným subjektům mého života, se kterýma si teď neřekneme ani ahoj a já naivně předpokládám, že jednou alko smskou vyřeším všechny naše bývalé a i několik let nevyřešené rozpory, radši nemluvím.

Kluci, sorry! Už se to nestane!

Z podrobné analýzy podpořené plotem čárek, jsem zjistila, že se mi poslední měsíc, nebo možná měsíc a půl celkem obstojně dařilo veškeré své „chandry“ zapíjet. Je pravda, že se k tomu tahle roční doba téměř nabízí. Moc teď neběhám, stresu bylo před koncem roku nějak víc než byla moje kapacita, a v hospodě je aspoň teplo a sociální interakce s někým jiným než se sousedkou při vynášení odpadků nebo s paní Vomáčkovou z vedlejšího vchodu, co má ty dva strašně olezlý psy a chce si pořád povídat, je přeci zdraví prospěšná. Do druhý, třetí, skleničky to bývá fajn, pak se to někde zlomí a rána bývají tou nejnesnesitelnější verzí začátku dne. Hlavně ale, že si celej večer předtím notujeme, jak nám alkohol nepomáhá, ale že na tvrdý drogy jsme moc měkký. No jo. A já pak ráno zjišťuju, že jsem byla dost tvrdá na to vymyslet vagón pí*ovin, rozeslat je do světa, ale měknu při představě, že vyšly z mojí hlavy a nedejbože je někdo slyšel a viděl.

Namátkově si teď pročítám blogy některých bloggerek a dívám se na jejich motivační videa, inspirativní hlášky a seznamy jejich povětšinou růžových novoročních předsevzetí na téma „New Year, New Me!“. Za normálních okolností bych si k tomu otevřela víno a začala se jim smát. Jenže protože mi přistála v ruce Dívka ve vlaku a trpím u popisu jejích alkoholických eskapád, které začaly přesně jako ty moje noční zprávy a vyeskalovaly do trapnosti, odřených kolen a oken jako výkladní skříně v Myi, klopím hlavu a píšu si místo toho do diáře: „Vyndej si hlavu ze zadku a začni radši zase pít jen vodu, ty dobytku!“

P.S.: Máte-li tip na nějakou dobrou knížku, sem s ním! Děkuju.

Published by

Leni

Data-driven & social media researcher girl going places🚀 🤓 Geek, nerdy & tech news about social media, digital marketing, books & movies, and R programming. 💻 📚 Czech globe-trotter in love with Sweden. 🌍

One thought on “Alkohol? Nie, radšej knihu. A fofrem!”

  1. Máš to mít :) kouknul jsem se na Goodreads, abych ti necpal, co už jsi četla a nebo co by bylo asi úplně mimo, ale jen zběžně – tak tady máš 10 kousků, co by se třeba mohlo líbit, jo?

    1) Matt Ridley – Racionální optimista
    2) Haruki Murakami – Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
    3) Michel Faber – Kniha zvláštních nových věcí
    4) Michal Ajvaz – Druhé město nebo Návrat starého varana nebo Tyrkysový orel
    5) Umberto Eco – Foucaultovo kyvadlo (pokud jsi četla, tak Pražský hřbitov)
    6) Michael Chabon – Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye
    7) Irwin Welsh – Trainspotting (doporučuju zkusit to v „angličtině“)
    8) Chuck Palahniuk – Fight Club 2 (comics)
    9) Alain de Botton – Umění cestovat
    10) Egon Bondy – Cybercomics

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.