logo

Na Bali se nebalím, ale…

Před nedávnem mi pod ruku, respektive před mé oko, padl inzerát o tzv. Coding Retreat od The Institute of Code. Na Bali. Pro holky. A zadarmo! Stačilo se jen přihlásit, sepsat důvody, proč se chci zúčastnit desetidenního kódovacího kurzu na Bali (duh?!) a pak jen doufat, že mi v e-mailu přistane odklepnuté stipendium.

Tak to se úplně nestalo, ale…

Přišel mi „jen“ e-mail o tom, že z 1200 slečen jsem mezi stovkou těch, které dostanou částečné stipendium, které je využitelné kdykoliv v průběhu roku 2017. Yay! Jenže, ta moje pokrytá část, pokryje zhruba taky letenky, ale rozhodně ne všechno to kolem. Vzhledem k tomu, že mě letos čeká jeden větší výlet za moře za bráchou, což spolkne asi většinu mých více či méně neexistujících úspor, není tu ani příliš reálná šance našetřit na tenhle výlet na Bali. (Včera jsem ale koukala na Now You See Me a myslím, že se mi v hlavě rodí celkem úspěšný plán. Jen se musím hodně rychle naučit kouzlit…)

Takže nic, ale… Nejdřív jsem si říkala, že se o tomhle celém zmiňovat nebudu, že to stejně nikoho zajímat nebude, ale nakonec jsem si uvědomila, že mě to v pár věcech trklo, i když se na Bali nakonec slunit (a kódovat) nebudu. A myslím, že to pro budoucí případy a nakopnutí jiných odvážlivců stojí za to zaznamenat.

Takže k čemu je dobré podobné věci zkoušet, i když třeba tak úplně nevyjdou?

Najdete vlastní koule

Kolikrát se to nezdá, ale umět se ozvat o něco, co chcete, není až taková samozřejmost. Osobně mám v Čechách velkou zkušenost s tím, že čím víc se hlásíte o svá práva nebo o cokoliv, čeho byste chtěli dosáhnout, velmi rychle začnete někomu vadit nebo se vám okolí začne smát, že to nedáte. Nikde není napsané, že něco nejde, naopak. Stačí jen přehlušit hlas pochybností a prostě to zkusit. I když to nedopadne.

Zformulujete si, co chcete

Většina podobných projektů a přihlášek po vás chce vysvětlení vaší motivace. Já osobně psaní motivačních dopisů ze srdce nesnáším. Přijde mi to jen jako malý test inteligence, jestli je uchazeč schopný pochytit znění inzerátu a následně ho svými slovy přepsat na 5 řádků textu, který zoufale křičí: „Já vás chci, i když vy mě třeba ne!“ V případě The Institute of Code se ale jednalo o poměrně zábavný dotazník, který z uchazeček tahal, k čemu konkrétnínu chtějí kódovací dovednosti v budoucnu použít. No? Věděly byste to, holky? A dokázaly byste to sepsat tak, aby to někoho přesvědčilo vám s tím pomoct?

Zjistíte, jak na tom jste

Stává se to vždycky, i v našem gymu se s tím setkávám denodenně: „Já vlasně nic neumím, jsem z formy, zvládnu jen tohle a tohle, možná ani to už neumím.“ A tak dále. Z korespondence, která chodila všem přihlášeným v průběhu rozhodování, kdo stipendium dostane a kdo ne, jsem pochytila o něco hlouběji, o co jde a půjde a mohla si tak udělat konkrétní představu, do čeho jdu a co z toho umím, případně neumím. Úrovně kódování a programování jsou různé a co může někomu přijít jako začátečnická brnkačka, je pro jiné živoucí peklo psané v kódu. Vždycky si na to vzpomenu, když koučuju nebo přihlížím koučování v rámci akcí Czechitas. Zatímco jedné slečně vysvětluji použití <div></div> jako skládání cihel, aby vznikl stojící dům, jiná si tímhle způsobem v Sublime vymlaskne „luxusní vilu“ a pokukuje po tutoriálech JavaScriptu. Holt, každá jsme nějaká, důležité je nebát se zjistit, jak si v porovnání s ostatními stojíme.

Můžete snít

No jo, přiznám se, ale asi 2 týdny jsem se dokázala držet v denním snění, jak se válím na Bali, cvičím jógu za západu slunce, k tomu se láduju exotickým ovocem a dopoledne kóduju jak zběsilá. Vzhledem k tomu, že byla venku kosa jak na Sibiř, mě tyhle myšlenky celkem dost zahřály. Holt se budu muset smířit s tím, že  do léta je ještě cesta daleká, ale těch na 14 dní mě to celkem dobře odvedlo od vymýšlení kravin a řešení pitomostí. A to je na začátek roku hodně fajn.

Ze snu se může stát plán

Když mi přišel e-mail s tím, že mám nárok částečně stipendium, sedla jsem si k diáři a kalendáři na celý rok a začala sepisovat. Co si myslím, že by se mělo v roce 2017 dít, co naopak radši ne. Psala jsem, vymýšlela, psala dál, verzi s Bali i bez Bali, prostě všechno, co mi přišlo na mysl. Asi po 2 hodinách se mi pod rukou podařilo vytvořit poměrně přesnou verzi 2017, kterou by mi vážně nevadilo zažít, i kdyby jen z půlky. Inspirována diáři Passion Planner jsem si pak načrtla i wishlist na 3 měsíce, jeden rok a 3 roky dopředu (viz obrázek nahoře). Žádné šibeniční termíny, žádné „musíš“, žádné zahlcení nerozhodností a honění se za blbostmi. Ani netušíte, jak dobře se mi od sepsání tohohle plánu spí. Zkuste to.

Rozšíříte si kontakty v tech sféře

A o tom to taky je. Tina May, zakladatelka projektu The Institute of Code, je sympatická slečna, co stejně jako Dita Přikrylová a holky z již zmiňovaných Czechitas věří v sílu holčičích schopností v technickém odvětví. A holky musí nejen v nakupování a drbání svých přítelů a šéfů držet pospolu. Moc doporučuju proto sledovat třeba FB skupinu WIT Global – Women in Technology a pídit se po dalších. Kdo ví, kdy se na vás usměje štěstí a zařídíte si tímhle způsobem stáž, dovolenou nebo třeba stálou práci v zahraničí.

Kódujete na Bali

Tohle je samozřejmě ta nejlepší možnost, ale je jen pro výherce. Letos to vyhrála slečna, jejíž příběh je na mě možná až trošku moc srdceryvný (když bych byla hodně moc zlá, ten marketing se sám neudělá), ale mezi řádky je o to pochopitelnější, že vyhrála. Fandím jí a doufám, že jí to nakopne tím správným směrem. Já momentálně hledám vlastní koule a sepisuju pro The Institute of Code pár vět motivace o tom, proč jsem jasná volba na kouče kódování pro jejich další turnusy v roce 2018. Držte pěsti, já je budu držet vám!

Published by

Leni

Data-driven & social media researcher girl going places🚀 🤓 Geek, nerdy & tech news about social media, digital marketing, books & movies, and R programming. 💻 📚 Czech globe-trotter in love with Sweden. 🌍

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.