logo

In the end, it doesn’t even matter

Čtyři dny. Přesně tak dlouho mi trvalo se snažit nezabývat smrtí způsobenou depresí. Pak jsem ale v rámci svých toulek na YouTube, kterých je teď díky jet lagu víc než obvykle, narazila na tohle video. Není to úplně poslední rozhovor, který Chester Bennington absolvoval, ale je jedním z posledních, kde se mu povedlo dokonale popsat, co se v člověku děje, pokud ho zrovna válcuje deprese. Proč to řeším, když jsem v tomhle ohledu za vodou? Protože můj „dark passenger“ je zpátky a nevybral si na to zrovna úplně vhodnou dobu. Ale taková asi není nikdy.

Jak mi to loni celkem šlo, tenhle rok se v tom dost plácám. Částečně si za to asi můžu, částečně tomu dost nahrály vnější okolnosti. Nejlepší kamarádka mě zanechala mému osudu se slovy, že jí vlastně asi nebude vadit, když už se nikdy neuvidíme. Co na to jen…byla to trochu vzájemná domluva, ale stejně mě doteď některá její slova straší, když nemůžu v noci spát. Pocit, že jsem jí byla vždycky tak trochu na obtíž z toho povídání smazat prostě nezvládám. Tak třeba časem. O vztazích obecně by bylo asi zbytečný mluvit, už mám těch přepíčených intelektuálů kolem sebe nějak dost. #sorrykluci No a díky poslední soc-marketingové pracovní štaci jsem přišla o veškeré své sebevědomí ohledně datařiny. Věřte mi, že moc dobře vím, že mi celý svět nejde po krku, ale vysvětlete to mozku, co se snaží sežrat sám sebe…

Snažím se sama sebe monitorovat a vymyslet, kudy z tohohle všeho ven. Jen za poslední měsíc jsem měla asi tři lehčí výbuchy vzteku a snažila se hodit všechno, co jsem mohla už mít za sebou, na ostatní. Co na tom, že jediná věc, co brzdí mě samotnou, je moje nemoc? O to víc naštvaná jsem. Pokud dobře počítám Model Kübler-Rossové, čeká mě v tomhle kolečku pěti stupňů smutku ještě fáze deprese a snad časem i smíření. Mně by přitom stačilo jen začít fungovat normálně.

Můžu si za tohle sama? Možná. Nevím. Po půl roce užívání jsem vysadila antidepresiva. Chodila jsem pravidelně cvičit, vztahy kolem mě se z toxických přetavily do normálních až báječných, terapie fungovala a všechno tak nějak klapalo. Může se mi někdo divit, že jsem si chtěla dopřát nemít z mozku chemicky nastavovanu kaši?

Na terapii jsem před pár měsíci ale přestala chodit. Budiž mně samotné úlevou a obhajobou, že jsem ke své ex-terapeutce jen za poslední měsíc poslala další 3 lidi, co potřebovali pomoc. Ale ano, dělám asi všechno proto, abych se dostala zpátky, kde jsem byla. To nám depresivním jedincům jde ostatně skvěle, pomáhat kde se dá a pak tak nějak zapomenout, že bychom sami tu pomoc potřebovali. Terapie mě ale prostě přestala bavit, respektive jsem měla pocit, že mě vycucává víc, než že by mi něco dávala. Analyzování každého nádechu, gesta a slova, co řeknu nebo co chci říct, na mě bylo už moc. Byla jsem sama sobě pokusnou krysou a v jeden moment jsem si řekla, že to takhle dál nejde. Asi jsem udělala chybu, ale nějak není síla ji teď napravovat.

Mou osobní ironií je, že zatímco ob týden radím někomu dalšímu, jak si říkat o odbornou pomoc, já sama se posledních pár měsíců peru s pocity, o kterých jsem si myslela, že už nepřijdou. A zarytě mlčím a pak jako největší hrdina píšu tenhle blog.

Jsem zaseklá sama sobě v hlavě a jediné, co mě z ní dokáže vytáhnout jsou filmy a knížky. Pokud zrovna mám sílu číst a koukat. Mám pocit, jako by mi na mě ležela deka všech špatných věcí, které jsem udělala, i když legitimně vím, že za ně fakt vůbec nemůžu já. Ale co kdyby. Vztahy jsem vzdala, seznamování je asi pro lidi, co se narodili se sociálními dovednostmi. Potřebuju dokončit školu a diplomku, co hubou píšu už pět let, opravdu napsat. Hnout se z místa, najít zdroj energie, zrestartovat, defragmentovat všechny disky a jet dál. Hloupý je, že jeden z těch, co mi zdroje na obnovu produkovali, před čtyřmi dny prohrál boj se svým vlastním já…

„This place in my head, that’s a really bad neighbourhood. I should not be there alone. There’s another Chester in there, that wants to take me down.“
– Chester Bennington, 2017

Poznámka: Tuhle mou osobní zpověď vyvolala kampaň „Nevypusť duši“ a video „Seber se a vypadni!“ z projektu Mindset. Lítáte v tom taky? Nechte si pomoct.

autor ilustrace: LAURENT HRYBYK/Wired

Published by

Leni

Data-driven & social media researcher girl going places🚀 🤓 Geek, nerdy & tech news about social media, digital marketing, books & movies, and R programming. 💻 📚 Czech globe-trotter in love with Sweden. 🌍

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.