logo

#metoo

Včera mi mozkové závity i oči protočil status Luďka Staňka, kdy sice s vtipnou pointou, nakopl zlehčování kampaně #metoo. Kampaně, ve které se všechny ženy (ale kupodivu, světe, div se, i muži) vyjadřují k tomu, kdy se staly terčem sexuálně motivovaného chování někoho jiného. Zrovna v kampani #metoo se tohle „pořvávání“ na sítích zdá už asi jediným způsobem, jak ukázat, jak velkou váhu by mělo téma sexuálního obtěžování mezi lidmi mít.

Ukazuje to ale i to, jak moc před ním zavíráme oči. A to kdekoliv. Kdyby se o tomhle tématu dalo mluvit stejně lehce a s pochopením druhé strany, jako když vyprávíme o tom divným randeti s tím fakt zvláštním týpkem z Tinderu, asi by se tyhle akce ani nemusely dít. Nebo by se třeba nemuselo dít tohle. Nebo tohle. A taky tohle. A tohle. A to jsou jen ty kauzy, o kterých se mluví. A co, že kolikrát se zpožděním i 30 let…

Myslím, že neexistuje žena, která by neměla aspoň jednu historku na tohle téma schovanou v rukávu. Tu historku, která jí úplně zkazila den. Ochromila ji. Rozbrečela. Donutila ji přemýšlet, jestli si za to náhodou nemůže sama. Naučila ji nechodit po temných místech v hlavním městě, i když je jen pět večer. Je to ale taky ta historka, co ji naučila nenosit do práce sukně a podpatky. Neoblékat se jako žena, ale halit se do divných přehozů a roláků až ke krku. Jsou to i ty, o řády brutálnější historky, na jejichž soustavné vyprávění u psychologa vydělává v práci. V té práci, kam ze svých osobních důvodů chodí v roláku a kolegyně ji říkají, že by se mohla jednou za čas pěkně obléci. Je přece ženská, no ne?

Pak to čas tak trochu zhojí a tuhle historku vysypává už jen jako vtipnou anekdotu, když sedí někde s přáteli. Protože ti samí, kteří byli první, kterým se svěřila, jí řekli, že z toho „dělá vědu“. Ti samí se uculovali jak puberťáci, protože „to se stane přeci každýmu, ber to jako lichotku“.

„Buď ráda.“

„No, to jsou chlapi, no.“

„Ty naděláš.“

„Tak se příště nekoukej.“

„Tak si vem příště do práce rolák, no, když ti to tak vadí.“

Z historky je rázem vyprázdněných pár vět, které by měly něco sakra znamenat. Ale co vlastně?

„Přejel mi rukou po zadku ve firemní kuchyňce, když jsem se nahnula přes desku pro konvici.“ Uprostřed dne, s kolegy v okolí. Ozvala sem se? Ó, ano. Vysmálo se mi celé patro? A jak! #metoo

„Zeptal se mě, jestli se s ním nechci vyspat, když jsem sama a jemu nefunguje manželství. Prý vypadám, že bych dobře píchala.“ Od tohohle momentu ponížení nosím už jen nesmývatelnou řasenku a nechodím s kolegy sama na oběd. #metoo

„Při poradě mezi nadřízenými mě pohladil po zadku a řekl kočičko.“ Jak víc dát ostatním v místnosti najevo, že jakýkoliv váš názor, připomínka nebo nápad mají mít váhu? #metoo

„Seš ženská, ty tomu nerozumíš. Ale mohla bys tady někomu z kluků podržet.“ Když jsem chtěla poradit s problémem, se kterým si nevěděli rady, ale já jsem věděla, jaké je řešení, protože dělám stejnou práci jako oni. #metoo

*pohvizd* „Pěkný kozy, krásko, nechceš si zašukat?“ Díky Rohlíku a Dámejídlo.cz, že nemusím vycházet ven, když se u nás v ulici kope voda. #metoo

Kdy se tyhle lichotivé činy chrabrých mužů stávají problémem? Teda pardon! Kdy jsme dovolili, aby se těmhle problémům říkalo lichotky?! Kde se stalo, že namísto toho, abychom se ozvaly, tupě poslechneme rady o roláku, a co nás na celé té věci zarazilo a ochromilo, řešíme s psychologem? Nebo, když už je fakt pozdě, na sociálních sítích v podobě #metoo?

Z Luďkova statusu čtu výhrady k masovým aktivitám na sociálních sítích, což chápu, protože sama vím, že většinou ničemu nijak nepomůžou, ale… Narozdíl od všech těch #PrayForVegas a #JeSuisParis dává tahle konkrétní prostor holkám jako jsem já, ty, vaše kolegyně v práci, kamarádka, sestra, dcera, manželka i babička sdělovat všechny ty historky, za který si rolák, nerolák můžeme dle spousty lidí vlastně tak trochu samy.

Pojďme z toho jednou tu vědu udělat.

Jste-li muž, dosaďte si za ženský pohled, svůj vlastní. V tomhle bohužel není výjimek a jedeme v tom všichni…

P.S.: Nepořádám lynč na Luďka, na to ho mám příliš ráda jako člověka i profesně. Vzhledem k tomu, že jsme se nějakou dobu potkávali v kanclu Streamu, jeho humor a ustavičné a velmi trefné kopání do společenských i politických kauz považuju za jeden z nejinteligentnějších a vtipných projevů kritického pohledu na věc v našem českém Nasránkově. Jen tohle je asi moc živý téma na to, se nad ním trochu nezamyslet.

Published by

Leni

Data-driven & social media researcher girl going places🚀 🤓 Geek, nerdy & tech news about social media, digital marketing, books & movies, and R programming. 💻 📚 Czech globe-trotter in love with Sweden. 🌍

2 thoughts on “#metoo”

  1. Skvěle napsáno, dík za článek! Měla jsem velký problém se k tomu tématu vyjádřit bez toho, aby mi z úst padala sprostá slova a neotočili se mi oči do vnitř do víčka a zpátky a ty jsi to napsala úplně jak to cítím. :-)

    • Verčo, jsem ráda, že se článek líbil. Nebylo to úplně jednoduché u jeho psaní průběžně nebouchat, takže ti rozumím.

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.