logo

6 rad, jak si ulehčit psaní diplomky

Prokrastinátorem se nerodíš, tím se staneš! A čím víc větší máš stihnout udělat, tím pravděpodobnější sklony k natahování všeho a vyhýbání se tomu hlavnímu budeš mít. Proto ostatně namísto čtení studií k diplomce, píšu tenhle článek, že… A právě proto, že vím, jak mechanismy prokrastinace u psaní závěrečných prací fungují – tuhle píšu už 3 roky, nebudu vám jako Petr Ludwig říkát, snězte žábu, ale sepsala jsem, co mi vždycky funguje jako základní příprava, když potřebuju něco udělat a moc se mi do toho nechce. Připraveni?

Vypněte sociální sítě

Neříkala jsem, že to bude jednoduchý. Ale vážně. Králičí nora YouTube a Facebooku vede velmi rychle hodně hluboko a už jsme tímhle způsobem ztratili spoustu spolubojovníků. *12 znaků ticha* Nedělejte to. Pokud chcete něco během dne napsat, ani to ráno nezapínejte. Twitter? Tak kolem něj choďte tuplem oklikou. Už z principu je postavený tak, že se z jeho informačních osidel nemůžete nikdy dostat. Miliony tvítů jsou produkovány každou minutu, nefanděte si, že se zrovna vás ostražité sledování toku zpráv z celého světa netýká.

Pokud vám tohle dělá problém, což dělá snad všem, sáhněte po Freedom (Tome, díky za tip!). Tohle rozšíření do telefonů i prohlížečů vám na vaše požádání blokne všechny rozptylující sítě a aplikace. A vy do té králičí nory nebudete mít sebemenší šanci spadnout.

Udělejte si úřední hodiny a dodržujte je

Občas po vás okolní svět bude něco chtít, protože narozdíl od vašich rodičů a vedoucího práce vám bude jen málokdo věřit, že něco opravdu píšete a že další level akademické sféry pokoříte ještě v tomhle životě. Haha. Bezvěrci! Jenže otravovat vás chtě nechtě budou, takže jim dejte možnost, aby se vám dovolali a dopsali. Už jen proto, že až po odevzdání práce vylezete ze své sluje, bude fajn mít ještě nějaký kamarády.

Stanovte si proto konkrétní dny a hodinové rozmezí, kdy jste na příjmu. Já mám třeba úřední (e-mailové) hodiny úterky a čtvrtky dopoledne od 10:00 do 13:00 a kupodivu to stačí. Jindy neodpovídám, pokud to vyloženě nehoří (zdravím tímto studijní oddělení!). Po 21:00 nekomunikuju, pokud to nejsou lidi ze seznamu privilegovaných, tj. to jsou ti kamarádi, co chci, aby mi zůstali. Přes den mám dost striktně vypnuté notifikace (na telefonu i v prohlížeči) a pokud zrovna nemám povolené myšlenkové volno, tak mi odpovídání trvá. Lidi si počkají.

Pokud vaše pravidla někdo odmítá respektovat, dejte mu to vědět. To se týká především těch, co vám omlacují o hlavu, že vás viděli online a proč se jako už 10 minut neozýváte. Tyhle si rovnou zabanujte. Oni to zvládnou, je to váš čas a nervy, tyhle toxíky nikdo nechce.

Pište si blog

Není nic horšího, než když se naprosto nerozepsaní vrhnete na psaní něčeho, co máte obhajovat před oborovou komisí. I psaní se musí trénovat jako svaly, i když třeba pan Hemingway tvrdil, že na psaní nic není, jen si sednete k psacímu stroji a začnete krvácet.“ Mistr Kerouac zase jen doufal, že jednou najde ta správná slova a budou zcela jednoduchá. Jenže vy nejste Hemingway, ani Kerouac, a #sorryjako, i oni trénovali. A vás to nemine taky.

U blogu se, prosím, nesnažte psát žádný opusy. Nejste Radka Třeštíková, která zdánlivě jednoduchý statusy piluje celej den. Pokud vám trvá sepsat článek na blog víc jak hodinu, nepíšete, ale už jen bohapustě prokrastinujete. A pokud se nechcete plodit s blogem, pište si aspoň deník. To první sice pobaví ostatní a je to jasný důkaz, že něco plodíte, to druhý vám ale zůstane na celej život a budete z toho pak moct zdrojovat svoje moudra pro trolling další generace.

Plánujte si to jak pětiletku

Pokud kolem sebe máte medika, který vypadá, že všechno studijní zvládá a ještě k tomu si umí zařídit i sociální život, zaklekněte na něj a nepusťte ho, dokud vám neřekne svoje triky. Medici jsou trochu jinej level studentů, i když ti syčáci nemusí psát žádný práce, ale konstatně jim tak trochu hoří za patama a učí se kotel věcí, takže znají metody, jak se z toho nezcvoknout.

Většina z nich vám ale řekne, že základ je plánování a plán dodržet. Upřímně, fungovalo to za socíku i na 120%, tak proč by to nemohlo fungovat i nám studentům, že? Já si tahám inspiraci od Zuz, konkrétně inspirace jejími plány, co za den chce přečíst a projít, mi zachraňují zdravej rozum, když mám na stole 15 studií, které potřebuju přetavit do souvislostí a následně i dalších pár stránek diplomky, a čas se nemilosrdně krátí. A co si budeme povídat, všichni jsme si v knihovně nasyslili tolik zdrojový literatury, že to nemáme šanci v tomhle ani v tom dalším životě stihnout přečíst…

Plot twist: Nemusíte přečíst všechno

V tomhle bodě si, prosím pěkně, nehrajte na hrdiny. Nejste Číslo 5 a není možný do sebe všechno narvat. Kouskujte to, začněte tím nejotravnějším, postupujte k tomu, co vás baví, vypisujte si poznámky a důležitá tvrzení a pište si, odkud je máte, ať v tom pak nemáte guláš. Za žádnou cenu se nedívejte na zdrojovou literaturu článku, který čtete, pokud nemáte přečteno všechno, co jste si stanovili předtím. Tohle je totiž další králičí nora, ve který vás v lepším případě najdou za 10 let jako totálního poustevníka, který bude skrz popraskané rty jen tiše špitat: „Nikdy to nestihnu! NIKDY! Je toho tolik!“

Vědění je super, mozek má zábavu a vy můžete pak své kamarády zaměstnávat nepodstatnými fun facts. Ale nemusíte vědět všechno a už tuplem nemusíte přečíst všechno! Existují abstrakty, výtahy z článků, někdo to před vámi určitě už někde zpracoval, takže vybrané koncepty, které potřebujete, najdete už vysvětlené. Není nás na planetě skoro 7,5 miliardy jen pro srandu bílých myšek, že jo. Takže hlavně klid a nohy v teple!

Dávejte si dny úplnýho detoxu, odměňujte se

V lepším případě strávíte psaním diplomky a sezením u počítače až 8 hodin denně. Mozek vám jede na 100% a de facto jen přepíná z toho, kdy fakta konzumuje, do módu kdy fakta produkuje a ještě ve svém vlastním znění. Ať si říká kdo chce, co chce, z tohohle vás mozek bolet začne a dost rychle, i když to prý není fyziologický možný.

Naplánujte si proto v týdnu pravidelné kusy času, kdy nic neděláte. Dejte si 20 minut šlofíka, pokud se cítíte hodně unavení, koukejte do zdi, ale hlavně ne do obrazovky počítače. Mně hodně pomáhají na předrátování mozku omalovánky, konkrétně verze Čarovný les Johanny Bradfordové, protože je tam chtě nechtě hodně zelené, která uklidňuje oči. Jednodušší varianta je samozřejmě vypadnout někam na procházku do přírody, ale ne vždycky je na to ideální konstelace nálady, počasí a tak nějak všeho.

Osobně se vzhledem k fungování svýho mozku musím dost držet, abych to nepřepálila a neskočila do spirály vyčerpání. I proto si do svých denních plánů vkládám „odměny“. Většinou to jsou nové díly seriálů, které sleduju, občas se podívám na nějaký film, případně si na večer napíšu, že půjdu ven.

Můj týden teď vypadá tak, že 2 dny makám, pak jedu do Prahy na konzultace nebo se „vyvenčit“, pak zase 2 dny makám, v sobotu dojíždím zbytky a v neděli jen ležím, umírám v analogovým světě a nabírám síly na nový týden. Zní to trochu jako horor, ale díky všemu, co jsem tu zmínila, je to vážně víc na pohodu a necítím se tolik ve stresu. Už se mi podařilo to vyladit do takového mixu ( is malými prolukami na prokrastinování), že se to dá zvládat. Hlavně už nemám pocit, že nestíhám a nechce se mi brečet, jen co otevřu Word…

Co vy? Jak to řešíte, když se vám do něčeho takhle rozsáhlýho nechce, ale víte, že se musíte kousnout?

Published by

Leni

Data-driven & social media researcher girl going places🚀 🤓 Geek, nerdy & tech news about social media, digital marketing, books & movies, and R programming. 💻 📚 Czech globe-trotter in love with Sweden. 🌍

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.