logo

Diagnóza jménem diplomka

Za poslední 2 týdny jsem viděla přes 15 romantických filmů. Všechno z produkce stanice Hallmark, takže kvalita u bodu mrazu, náročnost požadovaná po divákovi jakbysmet. Paradoxně mě to drží při životě a vlastně dost i při aspoň trochu jasných smyslech. Psaní diplomky se v posledních dnech ukazuje být mnohem horší, než jsem si myslela, že bude…

Snažit se tenhle „teror“ zaplácnout seriály jako Active Shooter: American Under Fire nebo Grave Secrets se ukázalo nebýt nejlepším nápadem posledních měsíců. (Mimochodem, věděli jste, že v jeden okamžik běhá na území USA až 11 sériových vrahů, o kterých místní policejní složky neví…?)

S diplomkou momentálně osciluju kolem +-70 stran. Včetně všech těch důležitých sounáležitostí.

A já vím, že to stihnu.

Respektive v to stále doufám. Byť ataky úzkosti přichází častěji, než bych chtěla a hlavně než by asi bylo zdrávo. Znáte holky, co mají PMS? Nemáte ponětí, co dokáže blížící se termín odevzdání diplomky udělat s člověkem, co na sebe má vysoké nároky a systematicky se neléčí z depresivního syndromu, neb si kdysi řekl, že to zvládne sám. #nedělejteto #faktne

Ano, i tohle je daň, kterou za svůj současný skeptický přístup k lékům a své diagnóze dobrovolně podstupuju. Dlouho jsem o tom nemluvila, konverzace a dialogová okna tím zasírám jen těm nejbližším. Je mi to líto. Je mi líto těch lidí, co o mě mají každý den starost, ale všichni už se smířili s tím, že to tu pořád je. I když hážu cukrbliky, nasadím ironický cynismus, i když spamuju sítě (nebo možná právě proto?) nebo se celou dobu, co jsem s nimi bavím tak, že mi čas uteče dřív, než bych chtěla. Máte-li jednou vyplněné diagnostické políčko na psychiatrii, jen tak rychle to nesetřesete. A to se o to můžete snažit sebevíc. Chci to ale celý dát bez oblbnutí prášky. Fungovat. Bez pocitu, že v mojí hlavě bydlí kromě mě ještě někdo jiný. Už tak tam je dost plno.

A upřímně: taky se o tom bez zkreslení chemií líp píše a mluví. Takže i vy, lidi, co tohle čtete, třeba líp pochopíte, že vaše normálnost není až tak úplně normální. A že za ní, tuplem takhle před svátky stresu jménem Vánoce můžete být vážně strašně moc vděční. A ti, co mají podobně zlomené duše, zas ví, že v tom nejsou sami. A třeba se někteří z vás příště zamyslí nad tím, než někoho odsoudí, že nechodí do práce, ale 8 hodin denně „jen“ píše hloupou práci. Protože na „víc“ prostě nemá. Ano, i takoví se najdou. Nelituju se, nevymlouvám se, pouze konstatuju, že lidi i v čase předvánočním stále umí být docela slušní kreténi. #srdíčko

E-mailová schránka se mi plní e-maily, které jednou za týden mechanicky jeden po druhém mažu. Chtěli jste mi něco důležitého? Sorry, I’m not sorry. Počkejte pár dní a budu zase fungovat. Slibuju. Izolace od velkoměsta mi zvláštním způsobem přefiltrovala kontakty na známé a kamarády. Té druhé skupině nevím jak se odvděčit. Jsou to úžasňáci. Tečka.

A jen díky těmhle úžasňákům a filmům z Hallmarku přes všechna ta sebemrskačství vlastního mozku, nevyřčená poslání do p*dele a jiné zábavné okamžiky mezi čtyřmi stěnami během psaní tu diplomku vážně dopíšu.

Ano, občas stačí i takhle „málo“.

Děkuju. Máte to u mě.

P.S.: Kdybyste potřebovali poradit, na co se dívat (a kde), dejte vědět. Třeba vás ty braky s city, kterých máme občas všichni nedostatek, taky udrží jakž takž při životě.

Published by

Leni

Data-driven & social media researcher girl going places🚀 🤓 Geek, nerdy & tech news about social media, digital marketing, books & movies, and R programming. 💻 📚 Czech globe-trotter in love with Sweden. 🌍

2 thoughts on “Diagnóza jménem diplomka”

  1. Drž se! Sice se vůbec neznáme, a začla jsem tě sledovat původně kvůli datům, ale děsně moc ti fandím :-)

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.