logo

#WITSthlm 2018: Co se taky může dít, když ženy dostanou slovo

Stockholm a Švédsko obecně se v současnosti řadí mezi evropské technologické velmoci, kde vznikají jedny z nejprogresivnějších firem, startupů a větších či menších společností, jejichž gró se točí kolem rozličných technologií (Spotify, SoundCloud, Truecaller, autoři Candy Crush z King a další). Zároveň je to místo, kde se procentuální zastoupení žen v politice, managementu firem a především pak těch technologických nezřídka pohybuje kolem 50%, častokrát i výš. Celá švédská kultura je navíc silně posazená do atmosféry rovných příležitostí obou pohlaví, na středních školách se učí, co je to feminismus a proč je žádoucí respektovat chování v jeho mantinelech. Švédi sice emancipaci obou pohlaví dohnali místy až do legračního extrému, ale taky díky tomu mají ženy v technologických firmách prostor o trochu volněji dýchat a dělat, co je baví.

Není proto asi úplně kupodivu, že se právě ve Stockholmu v březnu udála ryze ženská konference Women In Tech Stockholm 2018. A nebyl to (kupodivu) slet militantních feministek.

Naopak.

V sále Folkets Huset v centru Stockholmu se potkaly ženy, holky a dívky, co pracují jako programátorky, produkťáčky, UXačky, analytičky, datařky, síťařky, scrum masteři, informační architekty apod. Bez obav, že by si je někdo spletl s hosteskou, nebo na ně kdokoliv z jejich mužských protějšků koukal z patra. Patnáct set „ajťáků“ v sukních, v prostředí, kde se všechny vzájemně vnímaly jako parťáci/parťačky. Byly jsme jako Sisterhood of Travelling Pants, až na to, že jsme si vyměnovaly vizitky, nadávaly na bugy v kódu a to vše během hovorů, kdy jsme se tetelily blahem, že nám někdo (zase) rozumí. I když se většina diskuzí vždycky stočila k tomu, jak nás kdo a kdy nebral vážně, jen proto, že jsme women in tech

Women In Tech Stockholm 2018 

Tématem letošního ročníku byl Brave New World. Po aféře Weinstein a #metoo, vzniku společenské iniciativy #timesup a dozvucích ryze skandinávské #teknisktfel, se tohle téma vyloženě nabízelo. Kdy jindy by mělo dojít k pomyslnému zhodnocení, co se dosud z pohledu žen (nejen) v technologiích dělo a bude dít dál, než v čase, kdy se řeší, kdo se může a nemůže ozvat, a týden co týden nás kolektivně chytají mini infarkty, jestli v kontinuální čistce Hollywoodu dojde i na 100% nice guys Toma Hankse nebo Keanu Reevese…

Témat k řešení bylo spousta a většina z nich se brala od podlahy. Velkou zásluhu na tom měly nejen řečnice, ale hlavně moderátorky Sabinije von Gaffke and Anna Olin Kardell: ptaly se na velmi promyšlené otázky, o výzkumu, o práci, o těžkých i těch zábavných chvilkách, o tom, co jednotlivé ženy dokázaly a co pro ně bylo na cestě nejtěžší. Došlo ale i na témata, jak by se měly měnit kultury ve společnostech, aby nenadržovaly ženám a neopomínalo se na muže, bez kterých dynamika týmů také nemůže fungovat. Ani jednou nezaznělo, že to někomu sluší, nikdo horečně nepátral po módní značce šatů přednášejících (#askhermore), všechno se točilo jen kolem jejich práce a toho, co z téměř ničeho dokázaly vybudovat.

Who runs the tech world…?

Hned první přednáška mě přikovala do sedadla a zároveň jsem při ní trochu lapala po dechu. Joy Buolamwini (MIT, Poet of Code) prezentovala svůj výzkum na téma, jak může bias „bílého muže“ nemile zamíchat výsledky u softwarů na rozpoznávání obličejů. Porovnávala konkrétně tři produkty – IBM Watson, dalším byl Face++ a třetím Microsoft Cognitive Services. Zatímco bílí muži měli téměř 100% úspěšnost rozpoznání u všech z nich, nejhorší výsledky algoritmy dosahovaly u rozpoznání žen tmavé pleti. Čístě proto, že vzorek, na kterém se stroje učili, nebyl dostatečně reprezentativní…

Výzkum a jeho výsledky si můžete přečíst tady.

Asi největší „badass“ ženou na pódiu byla Mouna Esmaeilzadeh, která svou přednášku začala vyprávěním, jak při přechodu Pamíru, kdy její rodiče utíkali z Íránu, jako miminko zemřela na podchlazení a znovu se „narodila“ jen díky využití znalostí, které měli místní obyvatelé. Dnes je z ní doktorka, neurovědkyně, TV persona ve Švédsku, která má svůj vlastní pořad, a krom jiného bádá nad tím, jak propojit technologie a medicínu tak, aby se lidé dožívali nejen více let, ale kvalita jejich života byla pořád stejně dobrá.

Hlasy v panelové diskuzi na téma #metoo a #teknisktfel si rozdělily manažerky ze švédského Googlu Anna Wikland, předsedkyně Strany středu Annie Lööf, Siduri Poli z Changers Hubu a Amelie von Zweigkberg z Teknikföretagen. Probíraly se hlavně firemní kultury, jak je nastavit, aby se všem dobře pracovalo, jak řešit problémy se sexuálním obtěžováním, ale jak jejich vnímání nepřehnat ad absurdum. Nejzajímavějším kusem diskuze byla ale ta část, která se točila kolem empirického zjištění, že ženy mají tendence hlásit se na pozice na základě své pracovní historie, zatímco muži přemýšlí dopředu a nebojí se hlásit i tam, kde nemají dosud prokazatelné zkušenosti. Jestli se někdy vyplatí přemýšlet v kariéře jako muži, myslím, že tímhle by se dalo určitě hned inspirovat.

Dvě vyloženě programátorsky orientované přednášky byly na téma VR a jak změní svět budoucnosti, a hlavně, co to obnáší programovat roboty a jak přemýšlet nad zlotřilou umělou inteligencí, když i „vysvětlit“ robotovi, jak má pořádně a správně chytit skleničku, trvá spoustu hodin, napsaného kódu a stejně to není vždycky úplně stroprocentní. Danicu Kragić strašně moc doporučuju sledovat. Tahle trochu výstřední Chorvatka, která je shodou okolnosít profesorkou na KTH ve Stockholmu, ví moc dobře, co dělá, a je v tom navíc fakt dobrá.

Poslední inspirativní přednáškou, která mě přesvědčila o tom, že drony nejsou jen vojenská zbraň a nejotravnější způsob, jak si nafotit dovolenou since selfie-sticks were invented…, byla ta od Heleny Samsoie ze startupu Globhe. Globhe dělá totiž jednu až dvě úžasný věci – drobné drony nasadili do Malawi během rozpuku nákazy eboly a jejich prostřednictvím roznášeli léky do míst, kam se lékaři dostávali jen stěží. Navíc, pokud jsem pochytila údaje správně, tímhle způsobem se jim podařil ov některých lokalitách úplně zamezit dalšímu šíření nákazy. How cool is that?! Ještě o stupínek výš je pak jejich další superschopnost IdentifAI – jejich drony mapují terén, vizualizují ho, což se pak například hodilo při záplavách. Díky snímkům a rekognici terénu byla AI schopná s velkou přesností odhalit místa, kde by mohlo dojít k zaplavení budov, domovů či škol a kde by mohla nastat nebezpečná hygienická situace. Za mě dost dobrý, ve videu najdete pdorobnosti:

 

A co Stockholm na to všechno?

Pokud by vás zajímalo, jak vypadá švédská tech scéna, i kdyby jen z dálky, existuje x způsobů, jak ji sledovat a to aniž byste museli umět švédsky.

Už nějaký pátek ve Stockholmu funguje vládou podporovaná iniciativa #movetostockholm, která nabádá všechny lidi bez rozdílu z tech sféry, ať jedou pracovat právě do sem. Kvalitní pracovní síla je potřeba, na severu, kde se zdá, že je všechno tak nějak technologicky napřed, dvakrát. Vstříc všem při přesunu do Stockholmu jdou nejen firmy samotné, které si co týden předávají Twitter účet @movetostockholm, kde se vzájemně propagují, ale i celý sociální systém. Integrovat se do zdánlivě studené společnosti pomůžou krom jiného i kurzy skandinávské kultury, švédštiny, informace o fungování státu apod.

Další iniciativa, kterou spustila starostka Stockholmu právě na #WITSthlm2018 je něco, co se krývá pod názvem „a woman’s place“. Firmy s tímto označením se zavazují k tomu, že vytváří k ženám přívětivé prostředí a že si cenní rovných příležitostí. Na seznam takových firem se můžete podívat tady.

Co když chci jít příště taky?

Dostat se na #WIT2018 a Women in Tech konferenci obecně vzhledem ke značné exkluzivitě řečnic a možnosti networkingu s nimi a dalšími předními jmény skandinávské tech scény, není úplně jednoduchá záležitost. Respektive, chce to trochu přípravy a rychlé ruce. Lístky jsou zadarmo (díky štědrému sponzoringu firem) a je jich vlastně dostatek (cca 1 500). Problém tkví v tom, že lístky jsou „vypuštěny“ hromadně v jeden moment, a kdo vstupenku skrz on-line registraci uloví, ten ji má a jede. Kdo ne, zůstává doma a čeká na další rok (nebo live stream zprostředkovaný dalším švédským gigantem Viaplay). Jen pro info, loni vstupenky zmizely za 180 vteřin, letos už za 120…

Co říct závěrem? Jsem ráda, že jsem jela. Vážně moc. Byť jsem měla po celém dni hlavu jak pátrací balón, stálo to za to. Srovnalo mi to perspektivu, jak a v čem se mezi sebou liší česká a švédská tech sféra, přesvědčila jsem se, že jdu správnou cestou a že to má smysl, i když být ženou v technickém odvětví někdy fakt bolí. Mělo to atmosféru, kterou jsem na žádné jiné konferenci nezažila, ať už jako přednášející nebo jako účastník. Nechci tu pohodu a porozumění nijak nazývat, ale přála bych si, abychom se toho samého dožili co nejdřív i v českých podmínkách. Protože who runs the world…?

Published by

Leni

Data-driven & social media researcher girl going places🚀 🤓 Geek, nerdy & tech news about social media, digital marketing, books & movies, and R programming. 💻 📚 Czech globe-trotter in love with Sweden. 🌍

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.