logo

Výzkumná mezizastávka: Dublin!

Minulý týden jsme měli jedno z tradičních #SNMbeer, kde se v mixáži všech ročníků, absolventů a učitelů potkáváme napříč oborem. Je to takový ten alkoholem podlitý dýchánek, který nás stmeluje. I když se delší dobu nevidíme, vyzvíme na sebe, kde zrovna děláme, a jak se nám daří nebo nedaří plnit si sny a plány. Mě tam teď (klasicky zaskočenou, že mi ten blog někdo vážně čte…) překvapila slečna, která se mě ptala, jak to vypadá s USA. Upřímně? Nějak takhle:

Učím se totiž momentálně celou středoškolskou matiku odznova. Netěší mě to, neb jsem zjistila, že jsem spoustu věcí zapomněla. O to víc mě ale „baví“, když zjistím, že něco fakt nechápu a vzápětí si uvědomím, že to je to samé, co jsem nechápala už na střední. Baví mě to, ale blbá jsem zjevně furt stejně :) Termín GRE mám koncem listopadu, tak jsem sama zvědavá, jak to dopadne. Je to už poslední dílek do skládačky přihlášky a pak se bude dít, co se dít má.

Protože zbývá pořád dlouhá doba, než se vůbec dozvím, jestli mě na PhD. do Syracuse vezmou (a taky protože odcházím z práce a ze vzduchu se platit složenky nedají), přišel na řadu plán B. S vtipným detailem, že si začal žít svým životem tak nějak sám a ještě dřív, než jsem se začala shánět po nové práci…

Ano, jsem člověk, co radši odejde z práce, než by se tam dál trápil (ale o tom někdy jindy..). A ano, jsem člověk, co odchází z práce dřív, než si něco najde dalšího. (Nedělejte to!) Pro mě to je takové cvičení na adrenalin a hlavně zkouška sama sebe, jak moc adaptační s tím, co umím, ještě jsem. Jen v tomhle momentě se ukázalo spíš to, jak moc adaptační jsou pracovní příležitosti na mě…

 

Týden před koncem října (tj. před termínem přihlášek na tu pozici) mi totiž napsal známý z ADAPT Centre z Trinity College v Dublinu, se kterým jsme se úplně náhodně potkali v Kodani během konference Social Media & Society (o efektivním networkingu na konferencích & online hijackingu konferencí, i když na nich nejste, někdy příště…). Že prý je akorát v procesu příprav na výzkum, který pod hlavičkou H2020 startuje v lednu, a že by se mu hodil parťák, co by s ním překousal literaturu (heavy reading ahead!) a dosavadní výzkumy, které se k tématu (computational) trust in social networks pojí. Kolem a kolem z něj pak během Skypu vylezlo, že stejně nechce pracovat s nikým jiným a že prý jde stejně jen sondovat, kdy bych mohla začít. *malý irský vítězný taneček*

De facto to znamená, že ze mě bude aspoň na část roku „researcher“ v oblasti sociálních médií a online prostředí obecně. Vlastně to, do čeho jsem strkala nos ze zájmu trochu doteď, budu dělat dál, jen s profi dohledem zahraniční akademické sféry. Pracovat budu částečně z Prahy a částečně z Dublinu a výstupem by měly být články a konferenční výstupy. Hlavně bych ale měla mít solidní přehled v tom, co to se pod slovem „důvěra“ skrývá v online prostředí a co jsou ty faktory, které jedince především motivují něčemu a někomu online věřit (zdravím kult Initiative Q!). Takže pokud budete mít někdy potřebu tohle řešit nebo o tom vědět něco víc, sledujte mě, nebo dejte vědět! Pro mě to má pak taky výhodu, že se s tím bude dobře navazovat na moje další plány s (nejen) dezinfo zpravodajskou scénou a šířením informací v sítích obecně.

Co se týče administrativního procesu s Iry, napíšu o tom někdy podrobnější článek, protože člověk nikdy neví, kdy se to může hodit někomu dalšímu. Odkazů není moc a i já si hrála chvilku na Sherlocka, jak co funguje. Teď si zatím během dne dopisuju a volám s irskou správou sociálního zabezpečení, protože bez jejich social security number pro ně pracovat nemůžu. Stejně tak si musím založit účet u irské banky.

Je to ale fajn, protože jsou všichni nápomocní, milí a vlastně jim to ani nijak dlouho netrvá a všechno zatím zařizuju online nebo výhradně po telefonu. Jedna úřednice mi dokonce požadované dokumenty poslala ještě v tu samou chvíli, co jsme spolu mluvily, a ptala se mě, jestli mi může ještě s něčím pomoct. (Jo. To se děje! Nekecám!) Byla to ostatně velmi příjemná změna po telefonátu z českého úřadu, který se pyšní tím, že na všechny ví všechno, v němž na mě paní nasadila správnou estébáckou tóninu, jestli mi teda jako přijde normální, že jsem jí ještě neposlala dopis, který na ní ale už od rána čekal u nich na podatelně…

Každopádně držte pěsti, ať to jde dobře. 🍀

The Long Room a.k.a. tady se mi líbí, můžu tu bydlet?

Published by

Leni

Data-driven & geek girl going places🚀 🤓 Geek, nerdy & techie news about social media, digital marketing, books & movies, and R programming. 💻 📚 Czech globe-trotter in love with Sweden aspiring for the USA. 🌍

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.