logo

Přijímací proces: Nikdy nevíš, co se ti kdy splní a kdy

Jedna věc je něco si přát. Úplně jiná věc pak nastane (a ne vždycky to tak je), když to, co si přejete, vyjde. S tím totiž přijde zákonitě i to, že se vám začne život trochu kotrmelcovat a v horizontu událostí, na které ani nedohlédnete, se připravujete, i když nevíte jak, na hodně velký změny. Tohle je začátek toho všeho…

Už to bude něco přes 1,5 roku, co mě brácha hecnul a já napsala trochu ostýchavý, ale zjevně dostatečně průbojný e-mail jednomu profesorovi na univerzitě v Syracuse ve státě New York, že bych měla zájem u nich studovat doktorát. Neměla jsem v té době hotového ani magistra. A vlastně jsem byla dost vyhořelá a sunula před sebou 5 neukončených předmětů, jednu jazykovou zkoušku z francouzštiny, kterou jsem zvládla od gymplu zapomenout, nedopsanou diplomku a státnice, co všichni doufali, že jednou fakt udělám (že, mami?). Nikdo nečekal, že se někdy dobrovolně budu chtít vrátit na akademickou půdu. A ještě ke všemu dobrovolně. Možná právě proto mi profesorova odpověď „super, dáme Skype, nabírám nové studenty a vy jste mě zaujala“ vlila novou krev do žil a já začala zase fungovat.

Před koncem roku, kdy se všechno začalo točit kolem dopsání práce a odeslání přihlášky na Syracuse, mě ale trochu podkloplo zdraví, tak se mi povedlo aspoň docela obstojně udělat TOEFL. Podání přihlášky na doktorát jsem ale (prozatímně) odpískala a vlastně jsem si tehdy řekla, že to asi vzdám celý.

Fungovala jsem nějak dál: Chvíli jsem cestovala, chvíli pracovala, chvíli jezdila na konference, která mě nakopla a poslední čtvrt rok za podpory profesora z iSchool a dalších, tentokrát ze Švédska dotahovala celý proces podávání několika přihlášek na doktorát. Plán totiž byl zkusit to hlavně na Syracuse ve Státech, protože tam je obor nejvíc podobný mému mateřskému StuNoMe, a k tomu jsem přihodila dvě švédské univerzity (komunikační studia na Lund a Malmö) jako pojistky, kdyby Amerika nevyšla.

Pár hodin před podáním jednotlivých přihlášek jsem pak seděla a přepisovala už několikrát přepsané verze mých tzv. research projects nebo research statements (víc o rozdílu mezi US a EU verzemi se pokusím napsat v některém z dalších postů). Ve zkratce šlo ale hlavně o to v daném slovním rozmezí popsat, co chci dělat za výzkum a proč, s kým, jaká je k tomu literatura a proč si myslím, že je to potřeba. Dál stačilo vyřešit pár formalit jako přiložit životopis, zaplatit poplatky, doložit praxi, přihodit k tomu nějakou napsanou práci, zkompletovat to, poslat, čekat a snažit se hlavně nemyslet na to, co se bude dít, když to ne/vyjde.

K tomu všemu vyplňování přihlášek jsme finišovali výzkum s Dublinem. Neexistuje nic jako příliš mnoho deadlinů v jeden měsíc, že ano?

Zatímco evropské univerzity se neozvaly doteď (tuším, že mají oznamovací termín až v dubnu…), v půlce ledna mi přišel e-mail ze Syracuse, že jsem prošla do dalšího kola přijímacího řízení pro „Fall 2019 student cohort“ (zní to dost fancy, co?) a že by se mnou chtěli udělat pohovor po Skypu. Jupíjájej!

Byl to asi první Skype hovor, kvůli kterýmu jsem se dobrovolně učesala a namalovala, i když bylo půl osmý večer a já bych se radši viděla v posteli! Taky to byl první hovor po Skypu, na který jsem měla připravený poznámky jak na rozhovor s americkým prezidentem, a snažila se nemluvit úplný kraviny. A pokud si to dobře pamatuju, byl to asi první hovor po Skypu, který nezačínal trapným „ty vole počkej, já si tě musím dát víc nahlas“. Ale co si budeme povídat, bylo to o fous.

Tldr; Povídali jsme si o reptiliánech, dezinformacích, Rku a analýze textů s jeho pomocí, ale i o mých důvodech, proč chci ve skoro 30 začít dělat doktorát (o tom taky bude nějaký z budoucích postů…) a proč si myslím, že by měli vzít zrovna mě. Ani ne 25 vlastně dost příjemných minut a bylo po všem. Rozloučili jsem se s tím, že se mi za zhruba 3 týdny ozvou s výsledkem, ale ať neplaším, když to bude trvat delší dobu.

..tak mi minulý týden přišla obálka. VELKÁ obálka. Ta velká obálka, ve které je kromě přijímacího dopisu a všech vysvětlivek, co mám a nemám dělat, aby se všechno zprocesovalo, i předvyplněný vízový formulář I-20, tedy non-immigrant student visa pro studenty na dobu mých 4 let studia. Plus taková důležitá vsuvka, že kromě studia, mám zařízené místo tzv. graduate assistant (GA) …už to můžu říct…u nás na fakultě iSchool na univerzitě v Syracuse v „Upstate“ New York.

Před rokem a půl jsem psala, že mám asi tak 30% šanci, aby mě zrovna na tuhle školu a na tenhle doktorát vzali. Zjevně mám víc štěstí než rozumu. A nebo se konečně dala do pohybu všechna ta kolečka, co se rozběhla v mých 13, když jsem koukala na Gilmorova děvčata a říkala si, že by bylo vlastně dost dobrý studovat na americký univerzitě někde poblíž New Yorku…

P.S.: Sice je to plán až pro další post, ale v dubnu se tam jedu podívat na návštěvní den. Prý ať vím, do čeho jedu…takže pokud vás to bude zajímat, můžete se těšit na report.

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.