logo

„There is a house in New Orleans…“

Jazzová hudba v ulicích až do rána, Mardi Gras a štěstí, co se dá z lidí ždímat, úžasný jídlo, ale taky hurikány, vedro a aligátoři na dvorku. New Orleans má všechno a ještě víc, a pokud jste někdy jen trochu uvažovali tam jet, tohle je můj neworleanský ultimátní průvodce, co v tzv. NOLA určitě vidět, co tam jíst a pít a na co se klidně vykašlat.

Drobná vsuvka na začátek: Novinářka Julie Urbišová, která žije v New Orleans posledních 10 let, vydala nedávno knížku Doma v NOLA založenou na její práci pro ČRo a blogu, kde zapisuje příhody a náhody, které na jihu USA zažívá. Pokud se chcete ponořit do atmosféry NOLA, kupte si její knížku! Uděláte radost nejen jí, ale i mně.

Proč zrovna New Orleans

Třeba protože tyhle „panoramata“ se tu dějí denně, bez nutnosti photoshopu a ještě to kolem hezky voní po magnoliích. Nonstop. Tedy pokud zrovna neprší.

Balkon a fasáda na 700 Royal St. je jeden z nejznámějších a nejudržovanějších. French Quarter je jich ale plná…

New Orleans je pravděpodobně nejevropštější město, na které v USA narazíte. Povedlo se mi už podívat do Chicaga, San Francisca, Los Angeles i Las Vegas, což jsou velká města, která jsou sama pro sebe specifická stylem života a místem, kde je ve Státech najdete, ale pořád jsem tam tak nějak cítila tu „Ameriku“. New Orleans je jiná a pokud se nedostanete na předměstí do typických sousedství jak z amerických seriálů, všude tu na vás dýchá vliv historie a na vlastní oči vidíte, kudy tu prošla. A je jedno, jestli to všechno pochází původně z Francie, Španělska, Afriky nebo z jihu Kanady (ano, cajuni jsou původně osadníci části Kanady, co se nuceně zatoulali na jih USA). Zapadá to do sebe. Už jen proto, že má atmosféru specifickou svému původu a celkové historii, stojí za to se do něj vydat a vidět všechno na vlastní oči. A ochutnat to taky na vlastní chuťové buňky a játra…

Lokální poklady aneb co tu vidět na toulkách městem i kolem něj

Nám na poctivý průzkum New Orleans a okolí stačilo něco málo přes týden, pohodlný boty, appka Uberu (vysvětlím…) a strategicky zvolený příjezd mimo léto. I tak nám ale bylo počátkem května místy dost teplo a pokud nejste fanoušky počasí značky prádelna, budete mít s aklimatizací chvilku možná potíže.

Pokud se vám poštěstí, budete skákat i přes kaluže. Takhle to vypadá a dopadá, když v Mid-City v New Orleans vydatně zaprší. Chodníky a ulice tu jsou v celém městě trochu svéráznějšího typu…

Dle rad mých místních známých jsme našli místní typický dům typu „shotgun“ skrze Airbnb v Mid-City. Pro turisty je to asi nejlepší místo, kde v New Orleans bydlet – máte klid v bezpečné čtvrti, zároveň v okolí dost míst, kam zajít na super jídlo, a v centru jste za ani ne 10 minut jízdy Uberem. Uber je tu, pokud si nepůjčíte auto, zásadním způsobem dopravy, bez kterého se nehnete a v noci byste z důvodu obecné bezpečnosti v centru neměli jezdit jinak. Pokud ovšem nechcete jezdit místní historickou tramvají (stojí za to, ale jen na pár jízd) a zažít během noci trochu víc dobrodrůža, než by bylo pro turisty asi zdrávo. Navíc, od řidičů, kteří bývají většinou velmi hovorní, se dozvíte nejen o městě jako takovém, ale i o místech, které by vám neměly utéct.

French Quarter, Frenchmen St. & French Market

Ze zcela pochopitelných důvodů je tu historické centrum (a vesměs všechno turistické) pojmenované podle Francouzů. A všechny ty balkónky plné květin, pouliční zpěváci a umělci, koňská spřežení a suvenýry jsou právě tady. Nejznámější je tu ulice Bourbon St., kterou doporučuju projít ve dne a mimo turistickou sezónu, tj. mimo Mardi Gras, Jazzfest a další. Je to taková vlastně velmi nehezká, dlouhá ulice zaměřená na turisty poskládaná ze strip barů a neonů a v noci jí kralují přiožralí lidi, kteří se porůznu vlní dle kakofonií linoucích se z jednotlivých barů a restaurací. O uličku vedle – Royal St. nebo jakákoliv jiná, která je paralelní na Bourbon St. – je to ale i v noci mnohem hezčí. Pro suvenýry zamiřte na French Market a projděte se pak kolem vody.

Jackson Square s místním kostelem je obložené pouličními umělci, hudebníky, věštci a turisty.

Jsou rohy, kde se hraje pořád, jiné, kde jen někdy. Stojí to za to ale kdykoliv…

Tahle místa doporučuju prozkoumávat klidně jen tak na blind a hodně koukejte kolem sebe. Všimnete si spousty detailů, o kterých v turistických průvodcích není ani slovo. Pomoct vám k tomu může i alkohol :), který se tu může v plastu pít a nosit viditelně venku, což je velká změna oproti jiným městům v USA.

Pokud jste fanoušky jazzu, dojděte do Frenchmen St. Každý den tu hraje jiná kapela v jiném baru, někdy se tančí na ulici, jindy jen vevnitř, záleží na náladě a lidech.

Umělecký trh ve Frenchmen St. je krásně osvětlené místo, kde seženete suvenýry, co nejsou až takový kýč jako ve zbytku města…

Pokud se rádi bojíte a baví vás strašidelné historky, historické centrum New Orleans je plné tzv. haunted tours, během kterých vás průvodci zavedou do uliček, kde se odehrávaly nejtajemnější a nejhorší příběhy pojící se k městu. Osobně doporučuju Haunted History Tours a pokud to půjde, vyžádejte si průvodkyni Ari. Je to studentka historie a herectví a dodává svým vyprávěním procházce městem po stopách voodoo, mučení a strašení nový rozměr.

Viděli jste American Horror Story a pamatujete si na Madame Lalaurie, která mučila své otroky ve svém domě v New Orleans? Tak to nebyla fikce…

Hřbitovy a St. Charles St.

Protože se New Orleans nachází lehce pod hladinou moře a před zvýšenou vodou ji na různých místech chrání systém hrází, všechny hroby (i proto že Katrina…) musí být už dobu povinně nadzemní. Proto jsou hřbitovy oblíbeným turistickým místem a i když to může znít dost morbidně, stojí to za to. Po městě jich najdete hned několik, takže si můžete vybírat, ale asi nejčastěji navštěvovaný je hřbitov Lafayette no. 1.

Tahle restaurace za rohem od Lafayette no. 1 se občas objeví i v počítačových hrách…

Oblíbenou destinací je hřbitov i proto, že je hnedka za rohem od St. Charles St., což je ulice, kterou prochází průvod a celé veselí během Mardi Gras. Poznáte to kromě jiného i díky korálkům, které visí na stromech, keřích, lampách a elektrickém vedení. Pokud budete mít štěstí, některé občas popadají a můžete si je vzít. Obecně je St. Charles St. místo, kde najdete domy z tzv. antebellum era amerického jihu (tzv. období před válečným konfliktem). Najdete tu proto po celé její délce takové ty panské domy s typickým bílým sloupořadím.

Stejné korálky a barvnější seženete za $1.25 přímo od pouličních prodejců na Bourbon St. nebo v jakémkoliv suvenýr shopu.

St. Charles je známá pro tzv. mansions, které byly hlavně pro bohaté obyvatele New Orleans před dobou občanské války Severu proti Jihu.

Plantáže

Když už jsem se dotkla tématu války Severu proti Jihu a období otroctví, které k ní bohužel patří, povinným místem k návštěvě jsou plantáže (sem se bez auta nedostanete). Ty, které jsou uzpůsobené pro návštěvníky, najdete zhruba hodinu cesty od New Orleans na sever. Nejznámější je Oak Alley Plantation, na které se natáčelo spoustu filmů včetně Interview s upírem. Další, tuším, tři plantáže jsou poblíž a každá má odlišný ráz od té, na které jsme byli my. Součástí prohlídky je i malá výstava o otroctví. A i když bych si strašně ráda dělala srandu z kadibudek, které jsou její součástí, vážnost tohohle historického průšvihu (myslím pořád to otroctví), jehož důsledky jsou vidět doteď, mi to nějak nedovoluje…

Ne, to není cestička k Forrestu Gumpovi. Na plantáži Oak Alley se točilo „jen“ Interview s upírem a teď se tu jak na dlani šikanují tzv. Insta husbands…

Okolí plantáže je nádhera, dokud vám nedojde, že všechny ty domečky dřív obývali černoši trpění jako otroci…

Když jsme u té války Severu proti Jihu…

Díky pár dobrým lidem se plantáž a její okolí drží v úžasném stavu. Tenhle lístek odevzdáváte u vchodu do prohlídky hlavního domu, tak ho neztraťte…

Národní muzeum 2. světové války

Říká vám něco Bratrstvo neohrožených? Nebo jejich autor, historik Stephen A. Ambrose? Tak si najděte 3 – 4 hodiny a běžte do nejlepšího muzea v Americe, které se věnuje 2. světové válce, které tenhle pán založil. Beze srandy, dle cen TripAdvisor je to nejlepší turistická atrakce v New Orleans, 3. nejlepší muzeum v USA a 8. nejlepší muzeum na světě. Najdete tu všechno, co potřebujete vědět: o válce v Pacifiku i o té, která nám byla mnohem blíž v Evropě. O ponorkách, o válečných lodích, o výcviku i samotných operacích provedených Spojenci i Osou. Navíc jsou všechny expozice protkané osobními příběhy jednotlivých vojáků skrze jejich korespondenci a deníky, a i díky imerzivní povaze některých částí muzea je to vážně super zážitek. V celém areálu pracují většinou důchodci a pokud jsem to dobře pochopila, jsou to povětšinou armádní veteráni nebo lidé, které válečná historie zajímá, takže se spoustu informací dozvíte i přímo od nich.

Expozice o D Day vám celkem spolehlivě vyrazí dech

Boeing tu zainvestoval do vlastní haly. Vy radši zainvestujte před návštěvou do prášků proti závrati…

Česká stopa je všude a v celém muzeum najdete plnohodnotné zmínky o osudu Československa za války a před ní celkem běžně

Muzeum má čtyři samostatné budovy a staví se tu další

Jedna Mississippi, druhá Mississippi, třetí…tohle je tzv. Riverwalk a kupodivu to není procházka podél vody, ale obchoďák postavený na říčním břehu ve městě kousek od Nationa WWII Museum. K vodě se dá dostat poblíž Jackson Square v historickém centru líp.

Bažiny

Až vás přestane bavit město, doporučuju z něj utéct směrem k bažinám. My dali na rady lokálů a zajeli do Dr. Wagner’s Honey Island Swamp Tours a myslím, že jsme udělali nejlíp, co jsme mohli. Skoro dvě hodiny jsme to na motorovém člunu brázdili místními odnožemi řeky, koukaly na chatičky podél vody, kde někteří lidé bydlí celý rok, a kochali se tím, jak je příroda kolem bažin krásná…když se zrovna nevylévá nebo neprochází hladová po vašem dvorku :)

Ticho, klid a zeleno všude kolem

Ono to vypadá, že je to částečně pod vodou, ale není. Jako my máme chalupy na Šumavě, lidé z New Orleans a okolí na víkendy ujíždí sem…

Aligátoři nejsou jediní, kdo v místních bažinách bydlí. Jenže mývalové a divoká prasata jsou podstatně roztomilejší…

Mimochodem, pokud se tu budete snažit najít typický americký jih a místní „řepáky“,  ze kterých si nejen Američani, ale i zbytek světa dělá tak rád srandu (a někdy právem…), do značné míry vás zklamu. V New Orleans je nenajdete. Narazíte tu maximálně tak na přízvuk, y’all, zabedněnou jižanskou mentalitu hledejte v menších městech a nebo jiných státech trochu víc na západ.

Co tu jíst, pít a co vám při větších dávkách způsobí těžká rána

Budu se opakovat, ale v New Orleans se mísí několik různých vlivů a nejvíc se to podepsalo asi na jídle. Ochutnat tu můžete creolskou, cajunskou nebo čistě místní kuchyni šmrncnutou tak nějak vším, co zrovna prošlo kolem. Většina turistů sem jezdí za tzv. seafood gumbo nebo kuřecí gumbo, což je dost hustá a výborná lokální polévka. Neseženete na ní jednotný recept, je to s ní totiž podobné jako s naším gulášem – co rodina, hospoda nebo bar, to v ní skončí něco jiného. Většinou po ní zbyde ale prázdná miska (cup) nebo talíř (bowl), což je tu forma místních porcí. Pozor ale na okra gumbo, ta je zvláštní, neb se zahušťuje okrou a.k.a ibiškovcem jedlým, což je něco mezi papričkou a kukuřičkou, a (too much information ahead…) když ji dáte do zeleninového salátu, vypadá to v něm po chvilce, jako by vám jím proběhlo stádečko šneků. #slizeverywhere

Coffee & Beignet, záchrana plná cukru kdykoliv si vzpomenete (nebo jste poblíž City Park)

Místní specialitou, na kterou natrefíte v sezóně (většinou začíná koncem ledna, vrcholí v květnu a končí v půlce července) jsou ráčci, které tu dělají formou tzv. crawfish boil. To neworleančani najdou v garáži várnici jak ze školní jídelny, zahází ji ráčky, kukuřicí, globásou, brambory a vším, co jim chuť dovolí, zalejí vodou, a vaří. Ráčky tu ale seženete, stejně jako ústřice na ledu a krevety na sto způsobů, tak nějak všude. Na trochu jiný způsob doporučuju vyzkoušet třeba ráčky v barbecue omáčce v Ole Saint kousek od největšího ruchu na Canal St., kde si k tomu můžete vybrat z nabídky přes 50 točených piv (a i víno tu mají super!).

Když jsme u těch omáček, věděli jste, že Louisiana je domovem tabasca? A není to jediná pálivá vodička, na kterou tu narazíte. Co jsem si všimla, většina restaurací nebo bister má vlastní řadu pálivých omáček, nebo používají místní. Ty pak najdete buď přímo v místních supermarketech nebo v French Quarter v obchodech se suvenýry. Pokud chcete opravdu široký výběr a možnost jednotlivé omáčky dovezené zjevně až z pekla ochutnat (a minimálně týden necítit nic kromě vlastního utrpení), doporučuju zajít do Magnolia Sugar & Spice na Royal St. Ale varovala jsem vás!

Takhle vypadá drobný výsek omáček k ochutnání. K některým není dobré radši ani čuchat…

Žízeň pak haste s pomocí místního piva Abita. Budete-lise do města vracet v různá období, pravděpodobně narazíte pokaždé na jiné limitované edice. My měli Purple Haze, Strawberry, Amber, Andygator a Mardi Gras a všechny stály za to a i když nejsou po chuti vždycky všem, najdou se alternativy, nebo si na ně v tom vedru kolem prostě zvyknete. Z piva se dá zkusit ještě NOLA Blanc nebo Ghost in the Machine, případně neuděláte chybu, když si dáte cokoliv s jen trochu divným názvem, co je z Louisiany. Barmani ví a rádi vám poradí.

Mám zálibu si fotit nohy u rozličných věcí. Tohle jsou popisky ulic v centru města. Konkrétně Frenchmen St. je plná jazzových klubů. A ke všemu mi tu sekundovalo lokální pivo Abita, tentokrát ve vydání Amber…

Pro barové vysedávání doporučuju zavírat oči při tom, když vám barmani nalévají drinky, protože s panáky tequily, rumu nebo vodky, které jsou součástí koktejlů se tu nešetří (třeba v Chart Room se s tím vážně moc nemazlí). Pokud budete v okolí Pat O’Brien’s, což je vyhlášená irská hospoda s piano barem, dejte si tam místní hurikán, cyklon nebo tzv. „category 5 margarita„. Hurikán je místní pití, které vzniko v roce 1940 jen proto, že místní nevěděli, co dělat s rumem. A stejně jako místním kupodivu prospívá přežít jejich hurikány, ráno po téhle smršti stojí taky za to. I opakovaně. A i když to trochu bolí.

Landry’s Seafood je restaurace a bar na nejfrekventovanějším místě v centru New Orleans (dole u vody). My jsme tu byli před zavíračkou a učili jsme barmana výměnou za pití a jednu ústřici na ochutnání česky…

Ale aby vás to tolik nebolelo, dejte si před rejděním v barech pizzu. Doporučuju za super poměr cena:výkon tu z Crescent City Pizza Works hned na rohu Bourbon St. Případně se stavte na tzv. poboy v Erin Rose, což je útulný bar, kde nejenže mají nejlepší Frozen Irish Coffee v celém městě, ale právě i nejlepší Killer Poboys. Poboys jsou místní sendviče z bílé bagety, do kterých vám naskládají buď místní mořské dobroty, nebo tak nějak všechno, co se do sendviče hodí. Pokud pak v rámci tour de bar nedejbože sjedete na šikmou plochu čistého turismu (#beenthere), najděte si někde v okolí Willie’s Chicken Shack a dejte si tu plastovou příšernost, na které je velkým nápisem napsáno „COCK“ a vypadá to jako kuře (I kid you not!). Na zmírnění ranní kocoviny vám pak pomůžou jejich kuřecí stripsy…

„Krevety jsou plody moře. Můžeš je grilovat, vařit, smažit, píct, pražit, dělaj se jako kebab po kreolsku, krém z krevet, se smetanou…“ a v poboyi, což Bubba tehdy asi ještě nevěděl…

Až ráno vstanete z mrtvých, což není zrovna v New Orleans úplně stoprocentní, najděte v okolí místo, kde vám udělají kafe a hlavně, kde dostanete takzvané beignet. Jsou to místní koblihy bez náplně, zato mohutně vyválené v moučkovém cukru. Nejznámější místo na ně je Café du Monde, ale to v centru je neskutečně plné. Pokud máte čas a cestu kolem, stavte se v jejich food trucku v City Park. Uvidíte kousek města navíc a zahradu soch jako bonus.

Pár slov na konec, y’all!

Jak už jsem psala, není dobrý se tu toulat po nocích bez dozoru místních nebo aspoň místních řidičů Uberu. Stejně tak jsem zjistila, že pokud místní lidi nezačnou sami mluvit o Katrině, nenuťte je do toho. Na New Orleans to není skoro poznat, ale tahle přírodní katastrofa (a hlavně selhání pomoci z vyšších míst a FEMA apod.) se tu poměrně silně zařízla do životů místních lidí. Pokud vás o tom zajímá něco víc, sežeňte si knížku 1 Dead in Attic od novináře Chrise Rose. A nebo si kupte už zmiňovanou knížku od Julie a čtěte její blog. Všechno ostatní si v NOLA musíte zažít už sami…

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.