logo

Category : Inspirováno životem

11 Říj 2017

Možná to nevyjde, možná taky jo

Už vás někdy napadlo udělat něco vážně dost šílenýho, co se vám pravděpodobně vyplní tak na 30% a ještě nejdřív za rok? Mě jo. Právě na tom dělám. Před pár měsíci jsem se odstěhovala z Prahy zpátky do Hradce a byť prvních pár týdnů bylo vážně zvláštních a trochu na hraně duševní pohody, bylo to rozhodně jedno z těch lepších rozhodnutí, co jsem kdy udělala. V klídku se mi povedlo dokončit všechny předměty, které jsem potřebovala pro ukončení studia před […]

14 Srp 2017

Hodní kluci nevymřeli, víra v ně ano

Až se zase budete divit, proč nechceme hodný kluky, zeptejte se těch zlých, proč jsme na ně přestaly věřit. Ti zlí měli naše ideály z první ruky. Kdo by se divil, když byli další úrovní po „můj táta je nejlepší chlap na světě“ a po klucích z romantických filmů a snů, o kterých jsme neříkaly ani našim nejlepším kamarádkám. Dobu jsme těm snům věřily, spolužačky nám je potvrzovaly historkami z jejich vlastních životů a zcela logicky jsme nechtěly dát nikomu možnost, […]

31 Čvc 2017

Devět let života sbalených na cesty

Devět let života sbalených za den a odnesených do dodávky za 30 minut, ještě dřív než se celá Praha úplně probudí. I proto, aby měšťáci nedali stěhovákům pokutu za parkování tam, kde nemají stát… Stáli jen co nejblíž dveřím, aby se jim moje věci nepronesly. Zhmotněných devět let života, ke kterým mám citovou vazbu už jen asi já. Židle, pan Kytka, olepené krabice s rozmazaným nápisem „kuchyň a už-ani-nevím-co-dál“. Všechno tak, jak je, jen malou krabici z IKEA s nápisem […]

25 Čvc 2017

In the end, it doesn’t even matter

Čtyři dny. Přesně tak dlouho mi trvalo se snažit nezabývat smrtí způsobenou depresí. Pak jsem ale v rámci svých toulek na YouTube, kterých je teď díky jet lagu víc než obvykle, narazila na tohle video. Není to úplně poslední rozhovor, který Chester Bennington absolvoval, ale je jedním z posledních, kde se mu povedlo dokonale popsat, co se v člověku děje, pokud ho zrovna válcuje deprese. Proč to řeším, když jsem v tomhle ohledu za vodou? Protože můj „dark passenger“ je zpátky a nevybral […]

01 Čvc 2017

California dreamin‘: Celní kontrola jak ze snu

Plán zněl jasně: doletět do Států s co největším počtem (povolených!) ryze českých položek, aby tu česká komunita nadále netrpěla. Někdy se to povede, jindy míň. Cestování je sranda a i když nepašujete nic zásadního, taková dobře mířená kontrola u celníků, kterou jsme prošly, vám může napumpovat adrenalin i do konečků vlasů. Imigrační úředníci na letištích ve Státech jsou pro mě jeden z největších postrachů světa byrokracie. Celosvětově. I české úřednice nejsou tak obávaným nepřítelem jako tihle chlapíci s jasným výrazem sociopata. Paní […]

15 Led 2017

Na Bali se nebalím, ale…

Před nedávnem mi pod ruku, respektive před mé oko, padl inzerát o tzv. Coding Retreat od The Institute of Code. Na Bali. Pro holky. A zadarmo! Stačilo se jen přihlásit, sepsat důvody, proč se chci zúčastnit desetidenního kódovacího kurzu na Bali (duh?!) a pak jen doufat, že mi v e-mailu přistane odklepnuté stipendium. Tak to se úplně nestalo, ale… Přišel mi „jen“ e-mail o tom, že z 1200 slečen jsem mezi stovkou těch, které dostanou částečné stipendium, které je využitelné […]

02 Led 2017

Alkohol? Nie, radšej knihu. A fofrem!

Pročítám si posledních pár statusů mé online prezence ať už na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu. Není totiž vhodnější příležitost rekapitulovat svoje alko-eskapády, než druhý den v roce 2017, kdy mi po vánočně-novoroční smršti v krvi stále koluje víc lihu než krve. Pardon za upřímnost, ale slova připomínající novoroční předsevzetí, se mají napsat někam viditelně, aby vám je při prvním záchvěvu neplnění mohl někdo cizí omlátit o hlavu. Takže si tu s lehkým třasem v ruce dělám čárky, u kterých z těch […]

27 Pro 2016

8 věcí, co mě naučila Carrie Fisher

Piš! Nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit I kdyby to byly sebevětší pitomosti, je minimálně zdraví prospěšný psát si deník. Ne každý má tu obdivuhodnou vlastnost, že se vyzná ve svých pocitech, dokáže je hned formulovat a žít s nimi, aniž by mu z toho hráblo. Kdysi jsem četla nějakou studii, že pro lidi z úzkostmi, introverty a jinak životem „zahlcené“ tvory je psaní deníků jedním z nejlepších způsobů, jak si srovnat myšlenky a někdy i kousek po […]

18 Lis 2016

Terapie, rok poté

Už pár týdnů sama sobě slibuju, že se rozepíšu o tom, jak to vypadá a jak vypadám já po roce intenzivní psychoterapie. Nakonec se mi k tomu daří dostat v jeden z těch “blbých” dnů, což není sice úplně ideálka, ale i to k tomu všemu tak nějak patří. Rok předté Do vlaku terapeutického procesu jsem naskočila plus mínus přesně před rokem. Byl začátek listopadu, já za sebou měla první ubrečený kolaps v práci. Byl to spíš ale poslední projev […]

06 Lis 2016

Se sama sebou si vystačím, na to ostatní je tu M*A*S*H

– “Musíš vylízt z tý postele!” – “Nemusím. M*A*S*H* má deset sérií po 24 dílech, s tím si nějakou dobu vystačím…” – “Leni, vylez…” – “Hm, ale proč?!” Tohle je esence těch momentů, o kterých se píše v chytrých knihách, jak asi vypadá deprese. Ležím v posteli, koukám do prázdna. Ale zároveň vím, že mám něco dělat – pracovat, psát, uklízet, probudit psa a jít s ním ven, uvařit oběd. Cokoliv. Jenže jen ležím a koukám do prázdna. Ale zároveň mi v […]